neděle 10. prosince 2017

Vtipná a odlehčená novinka

Když jsem nedávno poprvé slyšela o knize Falešný román, vybavila se mi Poslední aristokratka Evžena Bočka. Spojuje je totiž několik okolností: Falešný román je také z české literární scény, zdůrazňuje se především jeho humorný charakter, a nakonec - téma obou knih je dost podobné. Falešný román totiž vypráví o životě Emy Studené - o životě jedináčka z velmi bohaté rodiny. Co od něj tedy můžete očekávat?


Na začátek mě velmi překvapil popis autorky Magdaleny Mintové na přebalu knihy. Je jí totiž teprve 21 let! Ale zdá se, že už toho stihla zažít dost, po maturitě cestovala a nyní se snaží studovat. Popis je ukončen těmito slovy: "Přestože je Magdalena ve svých aktivitách poněkud přelétavá, když už si něco skutečně zamiluje, zůstane tomu věrná navěky. A mezi takové vášně patří právě čtení a psaní, kterému se věnuje prakticky odmalička." Musím potvrdit, že přestože jde o prvotinu, autorčin styl působí vypsaně a kniha je napsaná s neuvěřitelnou lehkostí.

Celé je to psané jako deník (další podobnost s Aristokratkou) - Ema na začátku příběhu oslavuje své 27. narozeniny. Vystudovala vysokou školu a teď žije se svým nechutně zazobaným otcem a snaží se napsat román. No, tedy snaží.. Rozhodně se kvůli tomu nepředře, čehož si je její otec vědom a nemíní jí to dlouho trpět. Ema je vlastně "neštěstím" pro celou rodinu: ve svém věku bydlí u rodičů, nemá práci a neměla zatím ani žádný vztah. Největším zaměstnáním jí je utrácení otcových peněz. Dají ji tedy ultimátum, a protože Ema stejně nic nezmění, otec ji vystěhuje z domu. Ještě jí ale stihne nadělit k narozeninám auto a pronajmout ji do začátku obrovský byt. No jo, vím co si právě myslíte.. Nicméně ji zcela odstřihne od svých účtů: peníze od rodičů dostane, až se vdá!

A tak naši naivní Emu čeká těžká a spletitá cesta k samostatnosti. Dočtete se o jejím vztahu k alkoholu, k mužům, dočtete se o tom, že je v sedmadvaceti ještě panna a vlastně ji sex ani vztahy vůbec nezajímají. Prostě je v mnoha ohledech dosti nad věcí, nechybí ji sarkasmus a ironický pohled na svět, a toho já si osobně vždycky cením. No jednoduše řečeno, pokud se do čtení Falešného románu pustíte, čeká vás příběh plný zábavných historek, trapasů, zdánlivě neřešitelných situací, citových výlevů a mnoho dalšího! Nevím, ale možná je rozdíl mezi vaším průměrným životem a tím Eminým jenom ten, v jakých cenových kategoriích se vaše náklady pohybují. Peníze, to je to, oč tu běží. Jak už jsem řekla, autorčin styl působí velmi zkušeně, lehce a čtivě, příběh je ale naopak velmi mladistvý - mezi každodenními starostmi nechybí párty, pokec s kamarádkami, řešení vztahů rodinných i milostných, mlsání v kavárně a nákupy oblečení.


Kdybych měla Emu charakterizovat, narazila bych na nekompatibilitu, která mi při čtení trochu vadila. Zdá se, že Ema bezproblémově vystudovala vysokou a že nemá zrovna nízké IQ, přitom teď jediné, co ji zajímá, je móda a nekonečné telenovely. Také je v praktickém životě naprosto neschopná se o sebe jakkoli postarat. Takhle, on to byl nejspíš záměr: zobrazit rozmazleného jedináčka, který má doma služku a sám se o nic nemusí starat. Nicméně přišlo mi to celé trošku dohnané do extrému a nějak jsem se s tím nedokázala sžít. Taky mi občas pěkně lezly na nervy některé hrdinčiny vlastnosti, je to totiž děsně tvrdohlavá a sobecká bytost, v některých situacích se zachovala vyloženě hloupě. Popravdě ale věřím, že se k ní stejně budete rádi vracet a že jí budete držet pěsti, aby uspěla. Připomene vám nějakou oblíbenou postavu z amerického romantického filmu či seriálu, až na to, že Ema není ani trochu romantická, naopak - a to je na ní právě skvělé!

Co hodnotím jako opravdu velmi vydařené, je humor. Ano, je to celé vážně sranda. V tomhle ohledu bych rozhodně udělila plný počet hvězdiček. Najdete tu především humor situační, ale i slovní (například kolem jména rodiny Svíčkových) a myšlenkový. Při čtení jsem se skvěle uvolnila a hodně se nasmála, ani si nepamatuji, co jsem naposled četla tak vtipného. Velmi mě bavily popisy rodinných vztahů a průběhy rodinných sešlostí, které jsou, zdá se, stejné napříč sociálními vrstvami. :-) Také hrdinčiny myšlenkové pochody a interní ironické komentáře mě mnohokrát rozesmály. V porovnání s již zmíněnou Poslední aristokratkou musím říct, že Falešný román u mě co do humoru jednoznačně vede, přes podobnosti ale příběhy mají každý jinou atmosféru. 

Tak tedy ve zkratce: nečekejte nic jiného než zábavné a odpočinkové čtení, které ale rozhodně není nijak hluboké a patrně si z něj neodnesete víc, než několik vtipů a pár odpolední strávených v dobré náladě. Kam se bude příběh ubírat, uhádnete po pár stránkách, přesto budete rychle otáčet stránku za stránkou a skvěle si u čtení odpočinete. Určitě se bude líbit všem, kteří mají rádi odlehčené příběhy a neberou sami sebe moc vážně. Falešný román bych s klidem doporučila i nečtenářům a neměla přitom vůbec obavy, jestli je kniha rychle vtáhne do děje a pobaví. Knižnímu klubu se výborně povedlo knížce vytvořit barevný a hravý obal, který krásně odpovídá obsahu. Falešný román najdete zde. :-)

A pozor! Důležitá informace, o které jsem napřed sama neměla tušení: román končí na pokračování! Takže to vezměte na vědomí a já doufám, že se brzo dočkáme dalšího dílu. :-)


pondělí 4. prosince 2017

Celeste Ng podruhé a opět skvěle

Určitě to znáte taky. Čtete knížky, jednu za druhou. Některé se vám netrefí do vkusu, a tak je odložíte, jiné se zdají průměrné či odpočinkové a pokud dobře vybíráte, mnoho jich je opravdu dobrých. Ale pak se, čas od času - když máte štěstí, tak párkrát do roka - objeví román, který si zamilujete, který vás zasáhne a který se vám nevymazatelně vryje do paměti. Letos mě tahle nirvána potkala několikrát: ve dvou případech to (nepřekvapivě) byly knížky z Odeonu. Malý život v létě a Ohníčky všude kolem teď na sklonku listopadu. 


Celest Ng, americká prozaička s hongkongskými předky, debutovala románem Vše, co jsme si nikdy neřekli, který u nás vydal Odeon v roce 2016. Tento společenský román rozebírá prostředí amerického maloměsta, rodinné vztahy a otázku přijetí mongoloidní rasy v druhé polovině minulého století. Zobrazuje zdánlivě poklidnou a fungující rodinu, která je při detailnějším pohledu dramatickým způsobem demaskována jako nezdravá a rozvrácená. Dovoluji si říct, že už tento první autorčin počin silně zapůsobil na čtenáře po celém světě a právem se objevil na nejrůznějších žebříčcích a seznamech nejlepších knih roku. Letos v září vyšly v originále Ohníčky všude kolem a už od poloviny listopadu máme možnost přečíst si je v češtině. Nemůžu ani říct, jak moc jsem se na román těšila. Jenže znáte to, někdy tenhle fakt v závěru nepřinese nic dobrého. Spisovatel občas napíše úžasnou prvotinu, na níž už další pokusy zdaleka nedosahují. To ale rozhodně není případ Celeste Ng.

V Ohníčcích se opět setkáváme s retrospektivním podáním informací. Na začátku se dočítáme o právě probíhající katastrofě na malém americkém městě v devadesátých letech - někdo tam totiž podpálil rodinný dům. Město, kde se celý děj odehrává, ale není kdovíjaké obyčejné, je dokonce velmi speciální - bylo uměle vytvořeno podle podrobného a promyšleného urbanistického plánu s jasnými cíli a záměry, a tak je také od svého počátku realizováno - podle šablony. Nic zde není náhodou a nic zde není ledabyle. Barvy a rozmístění domů, rozvržení ulic, doprava, školy. Tady se nabízí první otázky: Může takto stvořené a vedené město fungovat? Jaký dopad má na obyvatele? Předurčuje pohodu a poklidný průběh životů, nebo naopak velké omezení? 

Ve vyprávění se pak vracíme na začátek - k událostem, které ke katastrofě vedly. Postupně se seznamujeme se dvěma rodinami, které jsou velmi rozdílné. Osud je ale svede dohromady a toto střetnutí zásadním způsobem poznamená každého jednoho člena obou rodin. Důležitými postavami jsou zde ženy a dívky, nejdůležitějším vztahem pak mateřství ve všech svých podobách. Celestina kniha představuje sondu do nejniternějších mateřských pocitů a tužeb. Dočteme se o dětech nechtěných, vymodlených, adoptovaných a milovaných. Autorka i v této své druhé knize nemoralizujícím způsobem zobrazuje společenské a rasové rozdíly: od života zbohatlíků v domech se vším luxusem, po opuštěnou čínskou mladou ženu, která se zoufale snaží uživit svoje právě narozené dítě. Román se hodně točí kolem života dětí v teen věku, takže je atraktivní i pro mladšího čtenáře. Dosti výrazným tématem je také umění a život umělce, jde zejména o fotografii. Pokud vás fotografování zajímá nebo se mu věnujete, najdete zde mnoho přínosných postřehů.


Atmosféra v knize mírně připomíná Stepfordské paničky či Zoufalé manželky, ale všechno je mnohem reálnější. Žádná postava není odbytá nebo černobílá. Jak už bylo řečeno, vyprávěno je objektivně, čtenář si musí všemi situacemi projít sám a rozhodnout se, kdo má sympatické postoje a kdo je v právu. Často to ale není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Každý má své tužby, důvody a přesvědčení, podle nichž jedná a žije svůj život. Můžeme se vůbec nějak rozhodnout, můžeme někoho odsuzovat a trestat?

Jak už je u Odeonek zvykem, nejde o prvoplánový příběh postavený pouze na napětí nebo překvapení - vlastně už díky kompozici je děj víceméně očekávatelný, přesto ale bohatý a spletitý. Jde hlavně o Celestin styl, který vás pohltí a osobně zasáhne. Jde o zobrazení a implicitní kritiku detailně zobrazené a životné společnosti. Jde o pocity, které vyvolává zcela nepatetickým způsobem. Je to nadčasový, kvalitní společenský a psychologický román, velmi čtivý a poutavý. Věřím, že každý čtenář si v Ohníčcích najdete něco, co ho zaujme. Upřímně doufám, že se vám budou líbit. A jelikož jde o čerstvou novinku, stávají se ideálním tipem na dárek pod stromeček pro náročnější čtenáře! Pořídíte na stránkách knižního klubu - stačí kliknout zdeRozhodně jedna z nejlepších letošních knih!

středa 29. listopadu 2017

Helle tohle měla napsat v přítomném čase

Máte chuť přečíst si zase něco trochu jiného? Chuť na zvláštní kousek? Pak jste tu určitě správně. Povím vám totiž o mém prvním setkání s knihou autorky Helle Helle. Jasně, nad jejím pseudonymem už jsem se dávno dosytosti pobavila, nad zvláštními názvy některých jejích knih napřemýšlela a vždycky si říkala, že lepší tituly ani vymyslet nemohla. Až teď jsem se ale díky nakladatelství Paseka k jedné z jejích knih opravdu dostala. Konkrétně k Tohle jsem měla napsat v přítomném čase. No ještě řekněte, že ten název nestojí za to.


Helle Helle se vlastním jménem údajně jmenuje Helle Krogh Hansenová, je jí 52 let a pochází z Dánska. Velké množství knih současných dánských spisovatelů se do češtiny rozhodně nepřekládá, kromě nějakých autorů krimi (například Jussi Adler-Olsen) mi popravdě nepřijde povědomé ani jedno jméno. Helle je ovšem v Dásnku velmi oblíbená jak u kritiky, tak u čtenářů a na jejích stránkách jsem se dočetla, že její dílo je překládáno už do dvaceti jazyků. U nás jste od ní mohli v posledních letech zaregistrovat kratší prózy Jestli chceš, Ženy bez mužů nebo Představa o nekomplikovaném životě s mužem. Názvy už myslím dostatečně vyjadřují, čemu se prózy věnují především - zachycují běžný život žen.

V nejnovější autorčině krátké próze Tohle jsem měla napsat v přítomném čase se setkáváme s dvacetiletou Dorte Hansenovou. O této postavě víme asi to, že se právě nastěhovala do malého domku u vlakového nádraží, že předstírá studium na vysoké škole, má rodiče a své jméno (a zřejmě mnoho dalšího) sdílí se svou bezdětnou tetou, k níž chová velké sympatie. Taky je vcelku brzo jasné, že Dorte neví, co se životem. Netuší, co vlastně chce, co by měla dělat nebo o co se snažit. Působí šíleně osaměle, často byste jí nejradši buď pomohli, nebo vrazili pár facek, aby se vzpamatovala. Má problémy se spánkem, s penězi, s plánováním života i s udržováním vztahů. Nedá se vlastně ani prohlásit, že by se protloukala životem. V jejím případě se aktivní forma sloves nedá používat. To život, osud, náhoda - nebo cokoliv, v co chcete věřit - "s ní zachází". Ona je pouze manipulována.


Nemůžeme říct, že víme, co přitom všem Dorte doopravdy prožívá a jak se cítí - za což může jedinečný autorčin styl - syrový, vnitřní dění naprosto nezaznamenávající (přestože je tento příběh psán v ich-formě!). V knize nečekejte propracovanou psychologii postav, ale pouze detailní a realistický popis okamžiků i delších situací, ukrývajících se v jednotlivých krátkých kapitolách. Jde tu především o zachycení jedinečné atmosféry, což se autorce výborně daří. Kapitoly na sebe nenavazují v nějakém konkrétním pořádku, každá pochází z jiné doby Dortina života a je jen na čtenáři, aby se v ději zorientoval a správně si scény zařadil a interpretoval. Celým dílem ovšem prochází mnoho pojících motivů, které se k něčemu váží a které při čtení mohou pomoci. 

Pokud se to podaří, může se pak čtenář dozvědět něco o Dortiných milostných zážitcích, o jejím vztahu k rodině, o pokusech uchytit se v životě, o častém stěhování, pokusech psát a dokonce možná i něco o jejích vnitřních touhách. Jste-li bytost přibližně podobného pohlaví a věku, věřím, že se v ní (chtě nechtě) občas poznáte. Pokud jste doteď četli pozorně, mohli jste si taky všimnout, že Dorte má stejné příjmení jako autorka. Helle podle referencí běžně do svých postav vkládá něco ze svého života a ani tento román není výjimkou. Navzdory převládajícímu smutnějšímu tónu se v příběhu skrývá i zvláštní typ potutelného humoru a absurdních, vtipných scén.

Jak jsem psala v úvodu, čtení Tohle jsem měla napsat v přítomném čase je opravdu zvláštní zážitek. Čtenáře, kteří si nedokáží představit román bez nějakého vývoje, bez psychologie postav a směřování děje k cíli, zřejmě neuspokojí. Je spíš pro ty, kteří rádi prožívají atmosféru melancholických (třeba zcela nepodstatných) okamžiků, nad čtením přemýšlí a hledají spojitosti. A taky možná pro ty, kdo stejně jako Dorte prostě neví, co se životem. I když - moc inspirace, jak dál, tam rozhodně nenajdete. Musíme prostě v Dorte a její další počínání věřit. :-)

Knihu má na svědomí nakladatelství Paseka, které si na grafické úpravě dalo jako vždy dost záležet, koukněte třeba na tu krásnou předsádku. Najdete a koupíte zde. :-) 



sobota 25. listopadu 2017

Hildina komiksová dobrodružství

Pravděpodobně už jste se v našem knižním světě s touhle komiksovou modrovlasou holčičkou a jejím mazlíčkem Větvíkem setkali. Já ji nějakou dobu vídala na fotkách, četla samou chválu a tak trochu se bála, aby mě pak Hilda nezklamala, aby to nebyl prostě jen další moderní povrchní komiks. Ale pak se mi naštěstí dostala do ruky. Není divu, že si Hildu všichni zamilovali. Takhle originální, roztomile provedený a "čistý" svět plný dobrodružství a úžasných postaviček jen tak někde nenajdete.


Autorem komiksu je velmi sympatický Luke Pearson (*1987), britský ilustrátor a "leader nové vlny britského komiksu". Za svoje dílo už získal nějaká ocenění a Hilda je překládána do dvanácti jazyků. Jeho ilustrace jsou osobité, barevné, vtipné a v případě Hildy opravdu roztomilé. Lukova partnerka Philippa Rice je rovněž ilustrátorka a autorka komiksů, u nás jí vyšel zatím jeden, právě o vztahu a každodennosti - Slaďák. Ti dva jsou zkrátka úžasná dvojka. :-) 

První dva díly vyšly v češtině u nakladatelství Paseka během roku 2016. V prvním díle (Hilda) jsme se seznámili s prostořekou rebelkou Hildou, která bydlí s maminkou v domku uprostřed krásné volné krajiny. Ráda čte knihy a každý den vyráží ven za dobrodružstvím se svým milým Větvíkem. Protože má úžasnou fantazii a je velmi bystrá. umí si poradit s každou situací. Při svých výpravách potkává neuvěřitelná stvoření inspirovaná severskou mytologií - obry, trolly, trpaslíky... A to všechno v tomto světě působí naprosto přirozeně. První kniha vypráví dva příběhy: v jednom se Hilda setká s trollem a v druhém zase pomáhá obrovi. V druhé knize (Hilda se vrací) je ale Hildina maminka okolnostmi donucena přestěhovat se z tohoto magického venkova do města. I když z toho Hilda není nadšená, postupně pochopí, že i tam může zažít neuvěřitelné. A tak se v těchto příbězích opět setkává s nadpřirozenem a s dalšími zvířecími kamarády.


Letos v září se na pultech knihkupectví objevil díl třetí - Hilda a kamenný les. Hilda stále bydlí ve městě a každý den se toulá venku, kde se zaplétá do různých nebezpečných situací. Často se jí pak nepodaří vrátit se domů ve smluvený čas, a tak není divu, že má o ní maminka, která ví, čeho je Hilda schopná, trochu strach. Také ji mrzí, že netráví více času spolu. To se ovšem v tomhle díle změní, protože se vlivem kouzla společně ocitnou na zvláštním místě a musí spolu překonat jisté překážky, aby se mohly vrátit domů. Pozor, tenhle díl končí na pokračování, takže se určitě můžeme v příštím roce těšit na další Pearsonovu knihu!

Ze všech třech knih si mě rozhodně nejvíce získala první, protože šlo o první setkání a okouzlení. Tu úžasnou kouzelnou krajinu plnou lesů, hor a říček zkrátka město jen tak nenahradí, to se nedá nic dělat. Ve městě se třeba rozhodně nedá za deště stanovat! :-) Taky jsem se u první knihy nejvíce nasmála, je pravda, že v kamenném lese už bohužel tolik vtipných hlášek a Hildiných reakcí není. To, jak autor zobrazuje Hildiny výrazy a úšklebky, je vážně geniální. Nicméně, jak komiks jednou dostanete do rukou, tolik si ty postavy a jejich volnost,  svět plný fantazie a pozitivity zamilujete, že budete každý nový díl netrpělivě očekávat a posléze nutně potřebovat! Grafická stránka zůstává perfektní ve všech dílech. Také příběhy hodnotím v zásadě kladně všechny, jsou opravdu originální, nepředvídatelné a napínavé i pro dospělého. Také postavy inspirované v současnosti velmi oblíbenou severskou tradicí příběhům dodávají šmrnc.


Tedy samozřejmě, že je to komiks primárně určený dětem.. Ale pokud nejste vyloženě mrzouti, garantuju vám, že si vás Hilda získá kdykoliv. Začít se s ní dá v kterémkoli věku - od doby, kdy dítě vydrží u knihy, až do stáří. Později to celé možná oceníte dokonce víc. Ani na pohlaví nezáleží. Hildu jsem si zamilovala já, můj přítel, můj malý synovec, ale stejně tak naši rodičové. Jediné, co mě mrzí, že mě Hilda nezastihla už v dětství a nedoplnila moje milované postavy - Karkulína a Mumínky - skvěle by se k nim hodila. :-) 

Protože, samozřejmě že dnes vychází spousta knih pro děti, moderně ilustrovaných, udělaných podle animovaných filmů, atd. Nevidím na nich povětšinou v zásadě nic špatného, ale často se mi zdá, že jim zkrátka něco chybí. Někdy je to jejich vizuální podoba, která mi připadá moc kýčovitá, divoká, složitá, někdy vyloženě zbytečně nehezká. Jindy je to zase příběh, kterému něco chybí. Něco, co dokáže zaujmou třeba právě i dospělého - oduševnělost, nevinnost, hloubka. Opravdu rozkošně vyvedený barevný svět, který čtenáře vtáhne a který nebude chtít opustit. Ta úžasná dětská volnost a nekomplikovanost, možnosti fantazie. To všechno v Hildě najdete. Je to kniha, která vám zlepší den, přidá trochu růžovosti ve vnímání světa a zase vám na chvíli vrátí ten dětský úhel pohledu.

Pokud stále nevíte, co svým menším (a vlastně i větším) blízkým pořídit na Vánoce, s Hildou rozhodně nešlápnete vedle. Už je to prostě taková komiksová klasika.
Všechny tři díly určitě najdete ve všech dobře zásobených knihkupectvích, s 20% slevou pak přímo na stránkách nakladatelství Paseka - stačí kliknout zde. V Pasece to mimochodem s komiksy vážně umí, takže mrkněte a naberte inspiraci na vánoční dárky. Protože čím potěšit více? :-)




středa 8. listopadu 2017

Knižní shrnutí

Ahoj, tak jsem zase jednou dala do jednoho článku několik tipů na knihy, které jsem přečetla v posledních týdnech. Vybrala jsem zástupce odlišných žánrů, aby měl každý větší šanci najít něco podle svého gusta. A tak tu máme (už zase) jeden thriller, současnou českou literaturu i starší pecku z Ameriky. :-)


A. J. Finn - Žena v okně

Ano ano. Další thriller, další alkoholička s psychickými problémy, další nespolehlivá vypravěčka. Syžet je v Ženě v okně úplně stejný jako u nedávno recenzované Ženy z kajuty č. 10. Je to zkrátka zase ten "západní typ" thrilleru (myšleno v kontrastu s typem severským), bez jakýchkoli nechutných krvavých scén, zaměřený spíše na napětí a moment zvratu, na překvapení. V případě Ženy v okně je hrdinka navíc agorafobička, což dává příběhu nový rozměr. Je bývalá psychoterapeutka, miluje staré černobílé filmy (například Okno do dvora), hraje šachy na internetu, žije sama ve velkém domě a krátí si chvíle pozorováním sousedů
I když se mi zásadní momenty zdály celkem odhadnutelné, v této knize pro mě nebyly tím hlavním. Vyprávění je pomalejší, hlavní hrdinka je psychologicky nahlížena mnohem hlouběji než v jiných knihách tohoto žánru a čtenář má tedy větší možnost poznat ji i její poruchu. U některých thrillerů mě rozčiluje jazyková stránka, užívané obraty, lexikum, věty, které na sílu vyvolávají napětí a ve výsledku působí spíš samoúčelně a směšně - to se mi v tomto případě nestalo. 
Zaujala mě taky informace o autorovi na přebalu knihy - studoval na Oxfordské univerzitě a v doktorandském studiu se přímo zaměřil na detektivní literaturu. Taky mu byla diagnostikována bipolární porucha, dá se tedy očekávat, že něco z jeho zkušeností a vnitřního prožívání se promítlo do románu. 
Hodnotím o hvězdu lépe než průměrnou Ženu z kajuty, přesto si myslím, že čtenáře, kteří touží hlavně po akci a rychlém tempu, tolik neuspokojí.


J. Hájíček - Zloději zelených koní, Dešťová hůl

Díky škole jsem se konečně dostala k dalším prózám Jiřího Hájíčka - autora pevně svázaného s jihočeským krajem a s poetikou v duchu "realismu". Autorovy knihy mám moc ráda (zejména jeho volnou venkovskou trilogii) a také sám spisovatel, kterého jsem díky Listování potkala naživo, působí velmi skromně a ohromně sympaticky
Zloději zelených koní jsou autorova první delší próza z roku 2001. Už zde se objevují typická autorova témata, postavy i místa. Je to příběh lyrický, melancholický, nepříliš dějový, plný "čistoty" a hledání vltavínů. Jde v něm o milostný vztah hlavního hrdiny, o rozpor mezi rychlým městem a venkovem, kde jako by se zastavil čas. Loni byla mimochodem kniha zfilmována, neviděl někdo z vás náhodou? :-)
Pak jsem se také pustila do Dešťové holi, závěrečného dílu venkovské trilogie morálního neklidu, který vyšel loni na podzim. Román se tentokrát vztahuje k půdě a k manipulaci s pozemky. Najdeme tu opět vztah k venkovu, už typickou detektivní a akční linku, ale tento díl je více než předchozí zaměřen na vnitřní svět hlavního hrdiny, na jeho krizi a nespavost, což se autorovi podařilo zaznamenat velmi reálně působícími nočními scénami, kdy Zbyněk bloudí ztichlým bytem a neví, co se sebou. Dešťová hůl mě zkrátka opět velmi potěšila, i když mi přišlo, že se autor v některých aspektech (zbytečně) snaží víc než dřív vyhovět čtenářské poptávce.


M. Cunningham - Hodiny

Ani nevím, jak přesně mě napadlo zrovna teď si Hodiny půjčit a přečíst. Zřejmě to prostě bude tou spojitostí s Virginií Woolfovou, co si budem povídat. :-) Autor totiž svůj román zkomponoval jako tři prolínající se příběhy: všechny tři po vzoru Paní Dallowayové popisují jeden den v životě nějaké ženy. První ženou je sama Virginie, která právě pracuje na románu Paní Dallowayová, druhou je Laura, která v padesátých letech tuto knihu čte, a třetí pak Clarissa, která vlastně jako p. Dallowayová, transponována na přelom tisíciletí, žije. Román je trošku těžší, co se čtení a orientace týka, ale rozhodně za to stojí. Čtenáři se postupně začne odhalovat souvislost mezi liniemi, které se nakonec protnou. Přijde mi to celé naprosto geniálně vymyšlené, navíc je to úctyhodná poklona spisovatelce. Cunningham za román v roce 1999 zaslouženě posbíral mnoho ocenění včetně ceny Pulitzerovy. 
Po dočtení jsem také zhlédla filmové zpracování, které je stejně dobré, ne-li dokonce lepší. Nicole Kidman naprosto úžasně ztvárnila samotnou Virginii, Julianne Moore a Meryl Streep pak další dvě hrdinky. Pokud nehodláte román číst, rozhodně se aspoň podívejte na film! Obě verze pět hvězdiček z pěti!

neděle 29. října 2017

Povedený thriller pro mladé?

Je všeobecně známým faktem, že na americké střední se může stát prakticky cokoliv. Z médií už jsme slyšeli o nejrůznějších katastrofách - střelbách, ozbrojených útocích a podobně. V knize Jeden z nás lže primárně sice není žádný student, který by zbraní ohrožoval ostatní, nicméně mrtvola tu je - a to hned v první kapitole! A pak taky vyděšená čtveřice spolužáků, z nichž ovšem každý skrývá nějaké tajemství. No a podle všeho to vypadá, že jeden z nich by měl být vrah!


I když už jsme se v mnoha románech pro mladé dospělé mohli setkat s prvky nějaké katastrofy, vyšetřování, s pocity strachu, že vyjde najevo pravda, není zrovna na denním pořádku, že u nás vyjde kniha, která je explicitně označena jako thriller pro YA, jako je tomu v případě Jeden z nás lže. V Česku vyšel před pár dny a v originále ani ne před půl rokem, takže se stále jedná o celkem čerstvou novinku. Stojí tedy knížka za přečtení, jak se vyvedla? Může vůbec takový žánr existovat a co od něj očekávat?

Pět studentů se jednoho odpoledne ocitne po škole. Na začátku čtenář dostane naservírováno pět přesně charakterově definovaných (a značně černobílých) postav, typických pro tuto literaturu: chytrá snaživka Bronwyn, hloupější a na vzhledu si zakládající Addy, úspěšný sportovce Cooper, průšvihář Nate a nakonec Simon - kluk, který založil aplikaci, kam přidává drsné drby a tajemství o všech lidech ve škole. Kluk, který je zavražděn... Všichni, kteří byli se Simonem v místnosti, když se to stalo, se automaticky stanou podezřelými. Tím pro ně ale hrůza nekončí, v aplikaci totiž dál vychází udavačské a jiné děsivé příspěvky, které jim dál ničí životy... Kdo z nich tedy spáchal zločin? 

Připravte se, že děj se rozhodně nevleče. Jak už bylo řečeno, k tragédii dojde hned v první kapitole, a i když se následně tempo mírně zvolní, aby měl čtenář možnost poznat postavy a jejich reakce, po celou dobu se děj posouvá rychle díky postupně se odkrývajícím informacím, dialogům a vypjatým situacím. Čtenář přitom stále hledá pravého viníka, ale ničím si nemůže být opravdu jistý. Postavy se postupně (vlivem okolností) ukazují v jiném světle a mění se jejich prvotní charakteristika. Některé si jistě velmi brzo oblíbíte, ale nikdy si nebudete jisti, že z vašeho oblíbence nevyleze padouch, vrah nebo psychicky narušený jedinec. 


Zároveň si ale musíme uvědomit, že jde stále o knihu pro YA čtenáře a opravdu je plná typických prvků pro tento žánr - postav, témat, motivů, jazyka. Řeší se tu kdo s kým chodí, jak se nestát outsiderem nebo jak se udržet v populární partě. To jsou přesně problémy, které naši hrdinové kromě zločinu trápí. Tomu se prostě nevyhnete. Autorce se povedlo zapracovat do knihy mnoho důležitých témat pro tento typ literatury - návykové látky, rodinné vztahy, intimní vztahy, šikana, přiznání vlastní orientace, apod. Věku čtenáře jsou pak samozřejmě upraveny i prvky thrilleru. V knize nenajdete krev a naturalistické, drsné popisy. Ale rozhodně je přítomno napětí, nejistota a strach, co se ještě může stát. Obavy o to, kdo je viník a komu bude ublíženo. Úzkost z toho, jaké informace mohou kdykoli vybublat na povrch... 

Autorce se podařilo námět výborně zrealizovat, postupovat ve vyprávění tak, aby čtenář román hltal a byl napjatý, ale nikdy neodhalila příliš informací moc brzo. Propojila oba žánry naprosto přirozeně a funkčně. Rozhodně doporučuji k přečtení, pokud jste cílová skupina, ale v tomhle případě si přece jen myslím, že to zvládnou vstřebat i vstřícní jedinci starších ročníků, když budou vědět, co čekat. :-) Je to skvělá kniha k odpočinku a opravdu mě velmi mile překvapila.

Na mém instagramu probíhá soutěž o jeden výtisk knihy Jeden z nás lže, tak rozklikněte odkaz a běžte zkusit štěstí. :-)

sobota 14. října 2017

Na co se těšit

Tak už je zase podzim v plném proudu. Musím říct, že po létě (krutý návrat do reality) je to pro mě vždycky období stresu a úzkostí, přesto ho mám díky posledním slunečným dnům a kouzelně zbarveným stromům docela ráda - a když už nic jiného, rozhodně se na podzim skvěle čte. O prázdninách mají volněji také nakladatelé, a tak už bývá pravidlem, že pak od září až do Vánoc vychází spousta lákavých knih. A tak jsem se rozhodla představit vám některé z těch kousků, na které se těším především, abyste se mohli inspirovat a případně si na ně počíhat se mnou. :-)


Největším hybatelem v knižním světě je letos jednoznačně Harry Potter a oslavy 20 let od vydání prvního dílu v angličtině. V těchto měsících jde především o třetí díl Harryho Pottera (a vězně z Azkabanu). Tento díl vyšel u Albatrosu v září v reedici s nádhernou obálkou, která zobrazuje Harryho a jeho patrona v noční scenérii (mrkněte zde), ovšem v říjnu vyšel současně v edici ilustrované, jejíž přebal zdobí pro změnu Záchranný autobus (k pokochání tady). A když už je řeč o HP, 26. 10. ještě vyjde ilustrované vydání Fantastických zvířat, které bude jistě samo o sobě úžasným uměleckým dílem. Věřím, že sběratelům knih o Harrym lezou tahle vydání dosti do peněz. :-)

V první třetině října vyšla u nakladatelství Plus kniha Dneska bude všechno jinak, jejíž autorka je Maria Semple, stvořitelka (pro mě geniální) postavy Bernadetty z románu Kde se touláš, Bernadetto. Spisovatelčina první kniha je zkrátka moje srdcovka, i když to zdaleka není kousek, který bych doporučovala každému. Je to humorný i melancholický příběh s úžasnou hlavní postavou, fůrou ironie, černého humoru, introverze a všeho, co mám ráda. I když je mi jasné, že podruhé už se spisovatelce něco podobného pravděpodobně vytvořit nepovede, přesto se na nový román moc těším a věřím, že mě úplně nezklame.


Ze současné české literatury bych tento podzim nerada minula především dvě knihy z dílny nakladatelství Host: Malinku Dity Táborské, což je obsáhlý román pojednávající především o mateřství a adopci (stejně jako tomu bylo v případě excelentní Anežky od Viktorie Hanišové), a podobně novou knihu Jakuby Katalpy Doupě, jež tematizuje především samotu a stáří. Ať už je toto téma sebevíc depresivní, autorčin styl je mi zárukou, že čtení bude zážitek. 

Už se taky nemůžete dočkat 19. 10.? Je tu totiž další Velký knižní čtvrtek! Koukněte na stránky a sami vyhodnoťte, které knihy vás zaujaly. V mém případě je to na prvním místě samozřejmě (KONEČNĚ!!) český překlad třetího dílu série Geniální přítelkyně s názvem Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Velmi (velmi, velmi,..) očekávaná kniha letošního podzimu už tento čtvrtek! Další tituly jsou pro mě bohužel tak trošku zastíněné právě zmíněným dílem, nicméně za povšimnutí jistě stojí třeba další kniha pro děti od Petry Soukupové - Kdo zabil Snížka?, nebo nový román Johna Boyna, irského autora Chlapce v pruhovaném pyžamu, který nese název Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa.



Samozřejmě také musím zmínit některé očekávané Odeonky. Nejvíce se těším na další krátký příběh Haruki Murakamiho Birthday girl a především na druhou knihu americké prozaičky Celeste Ng (autorka výborného společenského románu Vše, co jsme si nikdy neřekli) Ohníčky všude kolem, která má vyjít 10. 11. Od září vychází také velké množství zajímavých thrillerů, o některých už jsem se zmiňovala v předchozím článku. Dál bych nerada opomněla komiksy. Nedávno totiž vyšlo už třetí dobrodružství úžasně roztomilé Hildy Luka Pearsona a také nová sbírka komiksových obrázků Sarah Andersenové (autorky Dospělost je mýtus) Ubulená hromádka štěstí. O té jsem nicméně bohužel už stačila zaslechnout, že úrovně vtipu z Dospělosti nedosahuje. 

No a nakonec tu mám dva aktuální tipy: Pokud si 16. nebo 19. 10. koupíte MF Dnes, najdete v ní kupon na 20% slevu do Knihy Dobrovský. Takže pokud vás některá z knih zaujala, případně pokud už třeba prahnete po nakupování vánočních dárků, můžete vyrazit. Druhé doporučení je kulturního rázu: Lukáš Hejlík bude v rámci svého Listování v nejbližší době vystupovat se scénickým čtením nové knihy Fredrika Backmana - Co by můj syn měl vědět o světě. Údajně půjde o one man show a nepochybuji, že si herec s dílem výborně poradí, jejich vystoupení stojí vždycky za to.


Když se dívám, kolik titulů jsem si nemohla odpustit zmínit, i když napřed mělo jít jen o pár stručných tipů, zase se mi trošku vylepšila nálada. Protože pokud máme tolik úžasných knižních možností, na co si můžeme stěžovat? Tak si užijte hezký podzim! :-)