sobota 14. října 2017

Na co se těšit

Tak už je zase podzim v plném proudu. Musím říct, že po létě (krutý návrat do reality) je to pro mě vždycky období stresu a úzkostí, přesto ho mám díky posledním slunečným dnům a kouzelně zbarveným stromům docela ráda - a když už nic jiného, rozhodně se na podzim skvěle čte. O prázdninách mají volněji také nakladatelé, a tak už bývá pravidlem, že pak od září až do Vánoc vychází spousta lákavých knih. A tak jsem se rozhodla představit vám některé z těch kousků, na které se těším především, abyste se mohli inspirovat a případně si na ně počíhat se mnou. :-)


Největším hybatelem v knižním světě je letos jednoznačně Harry Potter a oslavy 20 let od vydání prvního dílu v angličtině. V těchto měsících jde především o třetí díl Harryho Pottera (a vězně z Azkabanu). Tento díl vyšel u Albatrosu v září v reedici s nádhernou obálkou, která zobrazuje Harryho a jeho patrona v noční scenérii (mrkněte zde), ovšem v říjnu vyšel současně v edici ilustrované, jejíž přebal zdobí pro změnu Záchranný autobus (k pokochání tady). A když už je řeč o HP, 26. 10. ještě vyjde ilustrované vydání Fantastických zvířat, které bude jistě samo o sobě úžasným uměleckým dílem. Věřím, že sběratelům knih o Harrym lezou tahle vydání dosti do peněz. :-)

V první třetině října vyšla u nakladatelství Plus kniha Dneska bude všechno jinak, jejíž autorka je Maria Semple, stvořitelka (pro mě geniální) postavy Bernadetty z románu Kde se touláš, Bernadetto. Spisovatelčina první kniha je zkrátka moje srdcovka, i když to zdaleka není kousek, který bych doporučovala každému. Je to humorný i melancholický příběh s úžasnou hlavní postavou, fůrou ironie, černého humoru, introverze a všeho, co mám ráda. I když je mi jasné, že podruhé už se spisovatelce něco podobného pravděpodobně vytvořit nepovede, přesto se na nový román moc těším a věřím, že mě úplně nezklame.


Ze současné české literatury bych tento podzim nerada minula především dvě knihy z dílny nakladatelství Host: Malinku Dity Táborské, což je obsáhlý román pojednávající především o mateřství a adopci (stejně jako tomu bylo v případě excelentní Anežky od Viktorie Hanišové), a podobně novou knihu Jakuby Katalpy Doupě, jež tematizuje především samotu a stáří. Ať už je toto téma sebevíc depresivní, autorčin styl je mi zárukou, že čtení bude zážitek. 

Už se taky nemůžete dočkat 19. 10.? Je tu totiž další Velký knižní čtvrtek! Koukněte na stránky a sami vyhodnoťte, které knihy vás zaujaly. V mém případě je to na prvním místě samozřejmě (KONEČNĚ!!) český překlad třetího dílu série Geniální přítelkyně s názvem Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou. Velmi (velmi, velmi,..) očekávaná kniha letošního podzimu už tento čtvrtek! Další tituly jsou pro mě bohužel tak trošku zastíněné právě zmíněným dílem, nicméně za povšimnutí jistě stojí třeba další kniha pro děti od Petry Soukupové - Kdo zabil Snížka?, nebo nový román Johna Boyna, irského autora Chlapce v pruhovaném pyžamu, který nese název Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa.



Samozřejmě také musím zmínit některé očekávané Odeonky. Nejvíce se těším na další krátký příběh Haruki Murakamiho Birthday girl a především na druhou knihu americké prozaičky Celeste Ng (autorka výborného společenského románu Vše, co jsme si nikdy neřekli) Ohníčky všude kolem, která má vyjít 10. 11. Od září vychází také velké množství zajímavých thrillerů, o některých už jsem se zmiňovala v předchozím článku. Dál bych nerada opomněla komiksy. Nedávno totiž vyšlo už třetí dobrodružství úžasně roztomilé Hildy Luka Pearsona a také nová sbírka komiksových obrázků Sarah Andersenové (autorky Dospělost je mýtus) Ubulená hromádka štěstí. O té jsem nicméně bohužel už stačila zaslechnout, že úrovně vtipu z Dospělosti nedosahuje. 

No a nakonec tu mám dva aktuální tipy: Pokud si 16. nebo 19. 10. koupíte MF Dnes, najdete v ní kupon na 20% slevu do Knihy Dobrovský. Takže pokud vás některá z knih zaujala, případně pokud už třeba prahnete po nakupování vánočních dárků, můžete vyrazit. Druhé doporučení je kulturního rázu: Lukáš Hejlík bude v rámci svého Listování v nejbližší době vystupovat se scénickým čtením nové knihy Fredrika Backmana - Co by můj syn měl vědět o světě. Údajně půjde o one man show a nepochybuji, že si herec s dílem výborně poradí, jejich vystoupení stojí vždycky za to.


Když se dívám, kolik titulů jsem si nemohla odpustit zmínit, i když napřed mělo jít jen o pár stručných tipů, zase se mi trošku vylepšila nálada. Protože pokud máme tolik úžasných knižních možností, na co si můžeme stěžovat? Tak si užijte hezký podzim! :-)

úterý 10. října 2017

Podzimní období thrillerů

Podzim vnímám jako období thrillerů. Nejenom, že je tou dobou nejraději čtu, ale také jich vždycky nejvíce vychází - takže v tom zřejmě nejsem sama. Ani letos tomu není jinak, v edičních plánech můžeme nových (výrazných a lákavých) detektivních románů a thrillerů najít hned několik. V září už vyšel namátkou pátý díl série Milénium (Muž, který hledal svůj stín) nebo velmi slibný thriller, který bych si také moc ráda přečetla - Ta přede mnou. Velmi brzo by pak měla vyjít třeba Žena v okně nebo Hadrový panák. Mě osobně z nich ale nejvíce zaujala kniha, jež nese pro tento typ literatury už celkem příznačný název -  Žena z kajuty č. 10. Nalákala mě hlavně prostředím, v němž se odehrává - na luxusní lodi bohatého majitele ve společnosti skupinky novinářů. A abych se přiznala - přes svůj odpor k podobným nálepkám - taky trošku připodobněním k románům Agathy Christie.. No znělo to zkrátka, jakože příběh bude mít opravdu skvělou atmosféru. :-) A jak už to tak u přehnaných očekávání bývá, jasně že jsem nakonec dostala trochu něco jiného, než jsem si představovala..


Příběh má tentokrát jednu hlavní postavu, z jejíhož úhlu je čtenáři celé dění naservírováno. Možná tomu už ani nebudete věřit, ale jde (opět) o psychicky ne zcela zdravou ženu se sklony k alkoholismu. Laura - tak se naše hrdinka jmenuje, pracuje už delší dobu v redakci časopisu, když se jí naskytne úžasná nabídka: může se jménem časopisu zúčastnit plavby honosnou lodí, jež se snaží pozitivně zapůsobit skrze média. Hned první noc je ovšem nechtěným svědkem jisté události, kterou vyhodnotí jako vraždu. Zdá se jí totiž, že někdo hodil přes palubu tělo! Jenže se druhý den ukáže, že žádný pasažér nechybí..

Uveďme knihu do kontextu jiných současných thrillerů a upozorněme tak na některé "nedostatky". Máme tu opět hrdinku, ženu, psychicky labilní, která nedávno prožila jistý šok a která teď není schopna usnout jinak, než pod "mírným" vlivem alkoholu. Ta je náhodou svědkem neštěstí a stává se tak rázem pro čtenáře nespolehlivou vypravěčkou. Do jaké míry může čtenář jejím smyslových vjemům a rozumovým pochodům věřit? A do jaké míry ji uvěří ostatní postavy? 

Tak co, zdá se vám tento syžet povědomý nebo dokonce důvěrně známý? Pokud ano, máte pravdu. A s tím také souvisí již zmíněné opakující se schéma názvu těchto knih, rozumíte.. (No kolik thrillerových žen a dívek z vlaků, oken či ledu v dohledné době ještě přijde? :-D) Chtělo by to už možná zase vymyslet něco nového
Ovšem - ve výsledku jde vlastně jenom o to, jestli tento syžet bude znova fungovat: jestli autor přesto dokáže přijít s něčím novým, zda vymyslí něco, co navzdory podobnostem zaujme a překvapí. 

Co tedy Ženu z kajuty č. 10 odlišuje od ostatních titulů a v čem jsou její přednosti? Já byla natěšená na prostředí lodi a novinářů a musím říct, že to se vážně povedlo. Záleží samozřejmě na osobních preferencích, ale mě tahle situovanost a vzniklá atmosféra hrozně bavila. Podle knihy by byl jistě úžasný film už jenom kvůli té velkolepé lodi. Soupeřivost mezi žurnalisty, snaha navazovat kontakty, touha zaznamenat něco důležitého a stoupat po kariérním žebříčku. Z takového místa se může snadno stát prostor plný strachu a úzkosti..  Také mi přišlo, že příběh dostatečně splňuje kritéria žánru thrilleru. Samozřejmě jsou tu i detektivní prvky a zaměření na psychologii hlavní hrdinky, ale rozhodně je přítomna velká dávka napětí. Budete to všechno prožívat s Laurou, i když vám třeba bude nesympatická. Budete se o ni bát. Bude vás lákat přeskočit nějaký ten odstavec, aby jste už konečně věděli..

I když výsledné rozřešení není nijak zvlášť originální nebo komplikovaně vymyšlené a šokující, bylo mi vcelku sympatické. Rozhodně nejde o nic šíleně překombinovaného, (tudíž často) nekompatibilního a neuvěřitelného. V příběhu vystupuje poměrně dost postav, takže máme dostatečné množství podezřelých, přesto není důvod (jako v některých jiných knihách) postupně podezírat každého, aby vás pak ve výsledku viník vůbec nepřekvapil.

Stylisticky nejde o nijak bravurní výkon a poslední poutavé věty jednotlivých kapitol mě občas spíš rozesmály, než co jiného, ale co bych taky po románu tohoto žánru chtěla.. Rozhodně bylo těžké se od knihy v průběhu čtení odlepit. Myslím, že tu zkrátka dostanete všechno, co od dobrého thrilleru (/detektivního románu) očekáváte. Příběh ve vás vzbudí napětí, emoce a strach o osudy postav, vyprávění je čtivé a svižné. Takže ve výsledku, pokud toužíte po odpočinku u dobrého a napínavého románu, rozhodně si Dívku z kajuty č. 10 přečtěte, nešlápnete vedle. Ještě o ní jistě dlouho uslyšíme na sociálních sítích. :-)

P.S. Ta podobnost s královnou detektivek Agathou tam nakonec v určitém smyslu přece jen byla!

pondělí 11. září 2017

Přes léto...

Přes léto moc nebyla chuť psát. Tady je ale aspoň krátká zmínka o vybraných přečtených knihách, o nichž bych přece jen ráda něco řekla. Protože jsou skvělé, nebo divné. Však uvidíte. :-)


Hanya Yanagihara - Malý život

Tak to se asi dalo čekat, že z té knížky budu paf, co? Je z Odeonu a ještě jsem na ni snad nečetla negativní názor. Obletěla svět a všichni ji milují. Její autorka je američanka s havajským původem. Má na Odeonku extra velký formát a něco přes 600 stran. Jsem fakt vděčná, že mě to neodradilo a že jsem se ve volnějších letních dnech odhodlala do ní pustit.
Ta knížka vám nabídne dopodrobna vystavěný svět. Nabídne vám čtyři hlavní mužské postavy a představí vlastně celý jejich život. Willem vám rychle přiroste k srdci a Jude ho zase brzo zlomí. Je v ní tolik neštěstí, bolesti a utrpení, které musel prožít jeden jediný člověk. Objeví se v ní násilí, zneužívání dětí, šikana, nemoci, sebepoškozování, ztráty blízkých, řešení vlastní sexuality, ale také pevné přátelství a lidská dobrota. 
Je to hrozně intenzivní a silné, a pokud se do toho pustíte, nemůže vás to nevzít, to vám slibuji. Způsob, jakým je ta knížka napsaná, mi přijde vlastně naprosto geniální, protože se autorce podařilo napsat něco z každého období životů hlavních hrdinů a přitom to poskládat tak, aby to bylo zajímavé, tajemné, postupně se odhalující - v ten správný moment. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Přesto doporučuji spíš lidem, kteří čtou hodně, mají trpělivost a chuť na náročnější sousto.

Lauren Groff - Osudy a běsy

Tak tohle je kížka, ze které jsem byla dosti rozpačitá. Tak nějak jsem z anotace a různých zmínek na internetu nabyla dojmu, že má jít o kvalitní psychologický román o vztahu muže a ženy. Pak jsem si ale taky kdesi přečetla přirovnání k Dívce ve vlaku a Zmizelé, což mě trochu rozhodilo. No a nakonec jsem začala číst, což byl vážně šok. :-D
Kniha je rozdělena na dvě části. První část s názvem Osudy je vyprávěna z pohledu muže, Lotta. Jednoduše řečeno mi ten očekávaný hluboký psychologický román dal facku. Přišlo mi to spíš jako příběh pro teenagery s prvky a lexikem červené knihovny. Docela jsem se přemáhala, abych tuhle část dočetla. Pak ale přišly Běsy a dost se tím objasnilo. Z pohledu Mathilde, Lottovy ženy, totiž vlastně nic není úplně tak, jak to prožíval a vnímal Lotto.
Ta druhá polovina je vážně o dost lepší, a pokud máte knížku rozečtenou, doporučuju se k ní dostat, aby vám kniha dávala smysl. Pak to všechno zapadne, pochopíte názvy částí a celý autorčin záměr. I tak to ale ta první půlka děsně kazí, co si budeme povídat, protože kdo chce tohle číst, když čeká něco naprosto jiného? Dohromady tedy hodnotím knihu průměrně.


Aimee Bender - Tvrdohlavá stvoření

Možná si pamatujete knihu Zvláštní smutek citronového koláče o holčičce, která z jídla cítila emoce kuchaře. Začátkem léta od stejné autorky u nás vyšla druhá knížka, tentokrát soubor povídek. Ty mají stejně fantaskní nádech, jako jsme to zažili v citronovém koláči, jinak mi ale přišly mnohem lepší, než předchozí autorčina kniha.
Často metaforicky zobrazují běžné lidské situace, emoce a problémy na naprosto neběžných postavách. Jsou ironické, vtipné, velmi upřímné. Některé řeší šikanu a týrání, osamělost a pocity vykořeněnosti, jiné zkrátka všeobecné fungování našeho současného materiálně laděného světa. Hlavním a důležitým prvkem je v nich absurdno. Povídky jsou výborně vystavěné, zajímavě vyprávěné a taky kvalitně přeložené. Za to vděčíme nakladatelství Pistorius & Olšanská. Doporučuju všem se zálibou v lehkém nereálnu. :-)

pondělí 24. července 2017

Knižní tipy

Ve zkratce moje pocity z některých přečtených knih za poslední měsíc, o nichž se mi nechce z různých důvodů více rozepisovat. Doufám, že vás třeba inspirují. Co hezkého jste v poslední době přečetli vy? :-)


Elena Ferrante - Příběh nového jména

Na druhý díl série Geniální přítelkyně jsem čekala bezmála půl roku. Čekala a nemohla se dočkat. Když čte člověk sérii, jejíž první díl zbožňuje, nepřeje si nic jiného, než aby byly další díly podobně dobré. Popravdě řečeno, v tomto případě jsem v to sice opět doufala, ale přitom jsem si říkala, že to snad ani není možné, aby byla další tak moc skvělá kniha. Pak jsem si ji přečetla. A nemohla jsem uvěřit, protože je asi ještě lepší než díl první. No jo, fakt. Mám pocit, že není zase tolik autorů, do kterých se může člověk zamilovat, do jejich stylu, slov a knih. Ferrante je ale v každém případě jedna z nich. Mohla bych o té knížce psát několik stran, dál a dál, ale vzhledem k tomu, že je to druhý díl, asi se to nehodí. Abych zdůraznila, jak moc se mi líbila a jak moc je nutné, abyste Ferrante četli, stačí, když řeknu, že kdybych si musela vybrat jediného spisovatele, kterého bych do konce života četla, byla by to Ferrante. Bez váhání. Láska. Chápete? Po dočtení bylo tak těžké číst něco jiného. Další díl v říjnu!

Haruki Murakami - Norské dřevo

Abych se uvedla do stavu schopnosti dál něco číst, sáhla jsem nakonec po Norském dřevu. Čtecí krizi to naštěstí zažehnalo. Autorův styl stejný jako v ostatních knihách, příběh také v podobném duchu - japonský muž vzpomínající na své mládí v dobách vysokoškolských studií, na ženy a přátele, které znal a kteří na něho zapůsobili. Vnímala jsem vždycky Norské dřevo jako titul, který Murakamiho proslavil nejvíce, a proto jsem asi taky čekala, že bude zároveň nejlepší. Kniha se mi líbila, ovšem nakonec mi to připadlo pouze jako milostný příběh plný sebevražd a psychických nemocí. Sice je to stále stejně silný a melancholický příběh, to rozhodně nezpochybňuju, ale například do knihy Na jih od hranic, na západ od slunce tomu pro mě něco chybělo. Asi ještě trošku toho magična, ale zároveň přirozenosti, která je v jiných Murakamiho příbězích. S Murakamim je to hodně individuální, co se čtenářské obliby týká, a není se čemu divit. Tohle mě prostě okouzlilo o trochu míň, než bych čekala.



Radek Malý - Franz Kafka. Člověk své i naší doby

Tahle útlá knížka z nakladatelství Práh krátce a jednoduše představuje Franze Kafku a jeho život. Znalým kafkologům asi mnoho nového nesdělí, ale pro člověka, který se o Kafkovi teprve touží něco dozvědět, je to rozhodně ta pravá publikace. Ilustrovala ji Renáta Fučíková, známá a velmi nadaná česká autorka a ilustrátorka, která se věnuje především knihám pro děti. Bez jejích obrázků by byl titul poloviční, skvěle se jí v černobílých tónech podařilo dodržet atmosféru Kafkových knih a vtipně zachytit některé okamžiky z jeho života. Autor textu Radek Malý se profesně zabývá právě německou a českou literaturou a v knize lehce a výstižně vykresluje Kafkovy těžkosti i touhy. Je to jednoduše po všech stránkách krásný kousek do každé knihovny a já z něj mám velkou radost. :-)


Ian McEwan - Betonová zahrada

Kniha z roku 1978, vedle Pokání zřejmě autorova nejslavnější. A rozhodně dost šokující - věřím, že ne každý dokáže sdělení knihy vnímat a snášet pozitivně. Stejně jako ve svých dalších knihách zde autor velmi zdařile šokujícím a surovým stylem upozorňuje na lidskou nemorálnost, zvrácenost, na všechny možné temné stránky lidské povahy a sociálního fungování. Příběh vyvolává znepokojení a znechucení, pří čtení mi bylo opravdu fyzicky špatně a psychicky úzko. Není v tom ani troška patosu, jen přímé a suché konstatování, všechno se to odehrává a plyne ke konci, jako by vlastně ani o nic vážného nešlo. Rodina, mrtví rodiče, čtyři osamělé, předčasně vyspělé děti a jejich reakce na neštěstí a na život. Zfilmované bych to tedy vidět vážně nechtěla.

úterý 11. července 2017

O úspěchu příběhu českého kosmonauta v Americe

Je to asi tak dva měsíce zpátky, co jsem poprvé zaregistrovala odněkud vynořivší se humbuk kolem knihy Kosmonaut z Čech a jejího autora Jaroslava Kalfaře. Nikdy předtím jsem o této dvojce neslyšela, nutno ovšem zdůraznit, že ve světě už si dávno kniha stihla vydobýt vcelku slušný úspěch. O co tedy jde?


Jaroslav Kalfař je český rodák, který se ve svých patnácti letech odstěhoval do USA. Nyní je mu osmadvacet. To zajímavé je, že v anglickém jazyce napsal román o Čechách, české historii, současnosti i budoucnosti, o venkově i velkoměstě, o povaze českého člověka. Napsal knihu tak trochu v žánru science fiction, i když né zas tak moc, jak by se na první pohled mohlo zdát. A tato kniha, Kosmonaut z Čech, v USA zaznamenala velký úspěch u čtenářů. V současnosti vychází v 11 dalších zemích. Do češtiny si ji autor po tolika letech netroufl přeložit sám a tak překlad pořídila Veronika Volhejnová - její práci nemůžu než vychválit. Ve výsledku bych vůbec neřekla, že nebyla napsána rovnou v češtině.

Takže vznikl román americko-českého původu, který se nejvíce vztahuje k Česku a který vzbudil velký rozruch po celém světě. To jsem si prostě musela přečíst, no ne? Šla jsem do toho, i když mě žánr sci-fi vlastně vůbec neláká. Pokud řešíte někdo stejný problém a rozhodujete se, jestli si kvůli tomu knihu přečíst, určitě dál neváhejte. Cesta do vesmíru je tu vlastně jenom velkou metaforou. Přesto je ale sci-fi prvků dost, aby zabavily i zarputilého čtenáře tohoto žánru. Takže je vlastně pro všechny bez rozdílu pohlaví a (vzhledem například k zajímavému zobrazení historie) i věku. :-)

Teď už tedy k samotnému příběhu. I když je neustále připodobňován ke všemu možnému od Marťana ke Knize zvláštních nových věcí (a ano, určitě se tam některé společné motivy a momenty najdou), přijde mi hrozně originální. To je také samozřejmě dáno tím, že se odehrává v Čechách. Dále k tomu připočtěme zajímavé propojení s národní historií (které se velmi osobně a intenzivně dotýká i našeho hlavního hrdiny), tak trochu parodický tón, hloubavé pasáže a také mnoho úsměvných i vtipných momentů. Přesto je příběh čtivý, napínavý a překvapivý. Českého čtenáře potěší národní reálie, zalíbení hlavního hrdiny v tatrankách, zobrazení Prahy i českého venkova (i s poctivou zabíjačkou). Jak tyhle věci a celé zasazení do České republiky mohl vnímat americký čtenář, když je na západě kniha úspěšná, to si vážně nedokážu představit a docela by mě to zajímalo.

Jak se dozvídáme ze vzpomínek, hlavní hrdina Jakub Procházka je "dítě revoluce". Jeho otec byl příslušník STB, vyslýchal a mučil lidi. Když přišel devětaosmdesátý rok, byl ze situace vyděšený. Brzy ale oba Jakubovi rodiče zemřeli při nehodě a on vyrůstal na venkově u svých prarodičů. Měla ale na něj povaha, názory a činy jeho předků nějaký dopad? Ovlivňuje to nějak jeho život? Jakub se stal významným astrofyzikem. Jednoho dne se objeví nedaleko Venuše oblak prachu, který způsobuje, že noci na zemi jsou zalité fialovým světlem, (což bych opravdu chtěla vidět na vlastní oči).

"Přibližně před rokem a půl vstoupila do Mléčné dráhy dříve neznámá komenta z galaxie Canis Major a naši sluneční soustavu zasáhla písečná bouře intergalaktického kosmického prachu. Mezi Venuší a Zemí se vytvořil oblak (objevitelé z Nového Dillí tento dosud nepozorovaný jev nazvali Chopra) a zalil pozemské noci fialovým zodiakálním světlem."

Česká vláda se rozhodla, že naše země bude ta, která oblak poprvé prozkoumá a za tím účelem osloví právě Jakuba. Ten se rozhodne opustit kvůli úkolu svůj pozemský život, okamžitě se stává slavným a na začátku vyprávění odlétá v kosmické lodi Jan Hus 1 přímo z Petřína na dalekou a dlouhou cestu. Má sebou Nutellu a Tatranky, zažívá odloučení, stesk, touhu po blízkosti, získává nové přátele. Potkají ho více či méně uvěřitelné věci a ten konec.. Mě vlastně potěšil.

Při čtení se mi pořád zdálo, že mi v tom něco chybí nebo naopak přebývá. Výraznější hrdina, reálnější detaily, uvěřitelnější momenty. Ale s odstupem času, když se mi to v hlavě složilo dohromady, mi to tam všechno tak nějak sedí. Není to u mě na jedničku s hvězdičkou, ale rozhodně je to zajímavé, neotřelé a poučné. Především musím vyzdvihnout zobrazení revoluční doby, zamyšlení se nad tím, jaký dopad může mít na současného jedince. Ale je tam toho spousta, každý si určitě v knize může najít to svoje. Kosmonaut z Čech se vám může líbit nebo ne, ale tak i tak ve vás zanechá něco cenného. Koukněte na krátké představení knihy autorem, třeba se vám zalíbí! :)

sobota 24. června 2017

Pelíšky a spol.

Kultovní film Pelíšky zná zkrátka každý Čech. Mnozí na něj koukají každoročně o Vánocích v televizi nebo si občas připomínají nejznámější hlášky. Je to nepochybně film, který k nám zkrátka tak nějak patří a který by si nikdo neměl nechat ujít - je poučný, hezky zobrazuje některé okamžiky naší historie na konkrétních osudech obyčejných lidí, je smutný i zábavný zároveň. Vznikl v roce 1999 na motivy povídkové knihy Petra Šabacha Hovno hoří, podle níž Petr Jarchovský vytvořil scénář k filmu, který následně režíroval Jan Hřebejk. Od té doby už uplynulo bezmála dvacet let a letos byl v kinech uveden první díl z trilogie Zahradnictví: Rodinný přítel. Film jsem zatím neměla příležitost vidět, ale narazila jsem na knihu - literární zpracování této filmové trilogie od Petra Jarchovského. Jak tedy Zahradnictví s Pelíšky souvisí?


"Je to nejosobnější věc, jakou jsem kdy napsal." To jsou slova Jarchovského na obálce knihy. V tomto případě se totiž autor neinspiroval příběhy svého přítele Petra Šabacha ani nikoho jiného, ale vycházel ze vzpomínek svých blízkých. Tak vznikly tři příběhy, tři výpovědi o skutečných osobách, které dohromady tvoří jakousi rodinnou ságu a které pokrývají těžké roky naší minulosti 1939 až 1959. Jarchovský se zde tedy vrací k událostem před dějem Pelíšků a zároveň v některých postavách Zahradnictví velmi snadno rozeznáme výrazné protagonisty z Pelíšků. Už vám asi došlo, že Zahradnictví tedy tvoří pomyslný prequel k Pelíškům.

Zahradnictví sestává ze tří částí. Ty nesou názvy Rodinný přítel, Dezertér, Nápadník. Musím říct, že nejvíce mě bavil rozhodně díl první - Rodinný přítel. Oceňuji na něm zejména originalitu zápletky a zaměření na ženské hrdinky. Jedná se vlastně o zobrazení válečných let nikoli z pohledu vojáků, politiků, důležitých hodnostářů, vězňů nebo jinak trpících, jako tomu bývá nejčastěji. Jde o zobrazení této doby z pohledu tří sester, které byly před válkou zvyklé na jistou úroveň, které ale, protože se mužská část jejich rodiny zapojila do odboje, o tuto mužskou část přišla. A tak se o sebe a své děti musí nějak postarat samy a přitom doufat, že brzo válka skončí a že se otcové jejich dětí (které se narodily až po odchodu otců do vězení) jednoho dne vrátí ve zdraví domů.

Autorovi se velmi pěkně podařila zobrazit atmosféra doby, problémy, jimž dámy musely čelit, i soudržnost, která mezi nimi vznikla. Další dva díly ale bohužel na Rodinného přítele nedosahují. Stále se myslím velmi hezky podařilo vystihnout dobu: zobrazit tři šťastné poválečné roky, kdy se podnikatelům podařilo obnovit své živnosti a vyšplhat se na předválečnou úroveň, i následný poúnorový úpadek, opětovné zabavování majetku, podniků a věznění nepřátel režimu. Také jsou tyto dva díly možná odlehčenější a vtipnější, stále pojednávají zajímavých postavách. Ale celkově mi přišlo, že jsou to převážně vlastně jen přebrané hlášky a situace z Pelíšků, k nimž už není přidáno mnoho nového, poutavého či originálního.

Co nesmím zapomenout pochválit je grafické zpracování knihy, kterou vydala Paseka. Obsahuje jak fotografie z natáčení, tak také fotografie skutečných osob z rodiny Petra Jarchovského, jejichž životními příběhy se při psaní inspiroval. Vědomí předlohy reálných osudů (jak už to tak prostě bývá, co si budeme povídat) samozřejmě přidává knize na zajímavosti a závažnosti. Jednotlivé díly jsou dost krátké, nepokrývají ani sto stran. Text je členěn na krátké úseky podle filmových scén a vyprávění odpovídá zachycení "okem kamery". Každý příběh tedy přečtete na jedno posezení. Docela se na filmová zpracování těším, především na Rodinného přítele. Jsem zvědavá na zhmotnění postav třeba Aňou Geislerovou, Klárou Melíškovou a konečně i Ondou Sokolem. 

Zahradnictví je tedy v mých očích významné především jako další svědectví a zobrazení doby, která diváky a čtenáře snad ještě dlouho neomrzí a nepřestane zajímat. V tomto konkrétním případě se mi zdá, že jestliže se filmy hezky povedou, knižní verze zřejmě nic moc navíc nepřinese, jelikož přece jen nejde o nějaké úchvatné literární zpracování, jde tu především o příběh. Svět by se zřejmě bez knihy úplně klidně obešel. Nicméně pokud dává někdo za každou cenu přednost knize před filmem, i z literárního zpracování si udělá dobrý obrázek. Takže pokud máte rádi Pelíšky díky humoru, postavám a době zasazení, příběhy ze Zahradnictví jsou jim v mnohém blízké, i když slávy Pelíšků podle mého názoru už určitě nedosáhnou.  

sobota 17. června 2017

Soutěž

Ahoj, tak konečně jsem se dokopala k tomu, udělat tu taky nějakou soutěž! Proč to?

  • Protože už má tenhle blog za sebou roční existenci (🍰🎈) a protože ho ještě pořád navštěvujete a čtete. :-)
  • Protože psát blog je pro mě způsob, jak si v hlavě urovnat myšlenky a názory o přečtených knihách. Někdy je toho potřeba přečíst hodně, já pak měním jednu knihu za druhou a nestihnu se po přečtení zastavit a pořádně se nad ní zamyslet. S příchutí slov je mi pak k tomu prostorem a důvodem. Je to moje místo, kde se můžu podělit o dojmy, kde můžu sdílet pocity z právě přečteného a taky třeba někoho inspirovat ke čtení. :-)
  • No a samozřejmě taky z toho důvodu, že bych někomu ráda udělala radost. :-)

Tak jdeme na to!

Co můžete vyhrát? 

Můžete si vybrat z následujícího: Buď knihu Solitaire od devatenáctileté(!) Alice Osemanové, což je vlastně takový běžný young adult román, anebo značně hororovnější a magičtější soubor povídek Co nám oheň vzal od Mariany Enríquezové, argentinské autorky.


Jak soutěžit?

Napište mi komentář nebo e-mail na bohemistik25@seznam.cz a v něj uveďte:
  • váš e-mail, kam vás můžu kontaktovat v případě výhry,
  • kterou z výše uvedených knih byste chtěli vyhrát,
  • a především váš tip: kolik knih je na hromadě na fotce níže? (Samozřejmě všechny knihy na hromadě nejsou viditelné, abyste je mohli jednoduše spočítat.)
Učiňte tak do půlnoci 25. 6. 2017. Já pak vyberu z nejbližších tipů dva výherce, které následně kontaktuji. 


Tak díky za účast a hodně štěstí! :-)