úterý 9. srpna 2016

Autobiografie nebo fikce?

Francouzské spisovatelce Delphine de Vigan u nás letos vyšel už čtvrtý titul: Podle skutečného příběhu. V mateřštině jich ale napsala daleko víc. Už delší dobu jsem přemýšlela, že bych si od ní něco přečetla, protože jsem na její romány četla veskrze pozitivní reakce, ze kterých bylo jasné, že autorka jednak umí skvěle psát a jednak, že její příběhy jsou silné. Už minulá kniha, která od ní u nás vyšla - Noc nic nezadrží - předesílá inspiraci autorčiným vlastním životem. Když teď vyšel její další román, už mi to nedalo a musela jsem si ho přečíst. Co se týká autobiografické linky v tomhle textu, je situace mírně komplikovanější... 


Je poměrně těžké cokoli konkrétního o knize říct, aniž bych vyzradila něco zásadního, na co by každý čtenář měl příjít sám. Je to vlastně příběh o spisovatelce, která retrospektivně vypráví část svého života a zároveň se zamýšlí nad svým jednáním a snaží se ho pochopit. Část života, kdy se jí zdaleka nedařilo tolik, jak by si přála, a kdy svoje žití z určitého důvodu neměla příliš pod kontrolou. Po vydání velmi osobní a úspěšné knihy se snaží vyrovnat s reakcemi okolí a s často pokládanou otázkou, co může ještě autor po tak dobré a osobní knize napsat? Může se takové knize ještě cokoli, co stvoří, vyrovnat, nebo ji dokonce předčit? Má autor ještě vůbec co víc říct?

A tak si hlavní hrdinka prochází tvůrčí krizí, která je v knize vcelku působivě vylíčena. Časem ani nedokáže vyřídit e-maily, sedět u počítače nebo napsat nákupní seznam. Zároveň se do jejího života nenadále připlete jakási záhadná žena L, která má na něj neuvěřitelný dopad.

Dodnes si nedokážu pořádně vysvětlit, jak se náš vztah tak rychle rozvinul a jak L. dokázala během pár měsíců zaujmout takové místo v mém životě.
L. mě skutečně očarovala.
L. mě udivovala, bavila, znepokojovala. Naháněla mi strach.


V základní rovině je kniha plíživým a poutavým psychologickým thrillerem. Při čtení cítíte, co se bude dál odehrávat, a kterým směrem se bude děj ubírat, to ale nic nemění na tom, že se vám dostane silně pod kůži a bude vás děsit. V dalších rovinách je v románu naťuknuta spousta dalších témat a situací, nad nimiž hrdinka uvažuje nebo které nějakým způsobem prožívá. Jednak jde o úvahy nad tím - jak napovídá sám název titulu - zda je autobiografie u čtenářů oblíbenější než fikce, jestli čtenář touží po pravdě a jestli opravdu vycítí, že se jedná o příběh podle skutečných událostí.

Kolik z nich se mě po přečtení mého posledního románu zeptalo: A je to všechno pravda? 
Jenže já chtěla věřit v něco jiného: setkání s knihou - důvěrné, hluboké, emotivní, estetické - se odehrává jinde.

Dále je velmi hezky popsána práce spisovatele, běžné problémy a úzkosti spojené se vztahy a rodičovstvím, ztráta kontaktu s dospívajícími dětmi, které odchází z domova. Vyprávění se také dotkne některých duševních poruch a těžkých životních situacích. Vzadu v knize je celý příběh velmi dobře rozebrán českou kritičkou Olgou Stehlíkovou, která se románu věnuje ve všech jejích aspektech na několika stranách. 

Pokud vás třeba odrazuje francouzská národnost autorky nebo vám některé knihy ze Světové knihovny od Odeonu přijdou příliš komplikované či nudné, u Delphine de Vigan se toho rozhodně nemusíte bát. Pokud máte rádi psychologické thrillery, rádi občas nahlídnete do hlavy osoby, která je pomalu pohlcována strachem a úzkostmi, pokud vás láká vhled do života spisovatelů a literatury obecně, pokud se třeba snažíte sami něco psát, neměla by vám kniha ujít.

Je to vážně zajímavé, netradiční, napínavé, hravé a hlavně čtivé. A tak se s vervou přidávám ke všem pochvalným reakcím a sháním ostatní autorčiny romány, které už nejsou úplně lehce k mání, a především do Noc nic nezadrží se pustím určitě hodně brzo, protože Delphine píše prostě skvěle a tento skutečný příběh“ mi zůstane dlouho v hlavě.


Delphine de Vigan - Podle skutečného příběhu

Žádné komentáře:

Okomentovat