pondělí 31. října 2016

Haruki Murakami a Kat Menschik

Dvě malá dílka s magickým příběhem a krásnými ilustracemi, to je spojení Murakamiho textů s obrazy německé umělkyně Kat Menschik v knihách Podivná knihovna a Spánek. Od M. jsem četla některá rozsáhlejší díla - a tyhle krátké prózy, o nichž chci psát, jsou oproti ostatním románům v něčem docela jiné, přesto v mnoha ohledech podobné. Řekla bych, že na malém prostoru, který dostaly, je ještě intenzivněji přítomna bezvýchodnost, implicitnost, nemožnost jednoznačného vysvětlení a magično.



Podivná knihovna

Pohádka pro dospělé, poetická, jemná a krutá zároveň, velmi smutná. Od ostatních M. příběhů se liší menší mírou reálna. Chlapec jde do knihovny jako už tolikrát předtím, ale tentokrát zde zažívá něco nového a neočekávaného, potkává "nelidské" postavy, je konfrontován se zlem a dostává znepokojující úkol. Později není jasné - byl to pouze sen, nebo skutečnost?

Při čtení netrpělivě čekáte konec, aby už ta tíživá situace nějak vyvrcholila a zmizela, ale přitom víte, že se toto očekávání ani v závěru nenaplní. Musím říct, že mě dílo zasáhlo a přesvědčilo právě až na samém konci, který je opravdu velmi smutný a beznadějný. Je to rozhodně nejdivnější M. příběh, který jsem četla, a pocity z něj se těžko popisují. Každý čtenář si musí metafory přítomné v díle vyložit sám, někdy jsou opravdu těžko uchopitelné. Možná by dokonce při čtení tohoto díla pomohla znalost nějakých japonských pověstí či něčeho podobného, to vůbec nedokážu posoudit. Každopádně ale stačí nechat na sebe příběh zapůsobit a nehledat hlubší vysvětlení.

Spánek

Tohle už mi přišlo jako typický M. Žena a podivná příčina její trvalé nespavosti, následné zvláštní bdělé stavy. Ty vybízí ženu k existenciálním úvahám o účelnosti a podstatě lidského bytí, o jejím vlastním životě. Kde jsou hranice našeho vědomí? V knize jsou přítomny prvky jako noc, čas, konečnost. Autor zkrátka popisuje, jaké to je a k čemu to vede, vůbec nespat. Dočkáme se opět vyústění, pro které rozhodně není pouze jedno možné vysvětlení. Přišlo mi to o trochu méně poetické, než jiná M. díla - to, jak žena mluví o svém muži a dítěti, o celém životě. Tato citová strohost přispívá k pochybnostem o správnoti způsobu života, který hrdinka dosud vedla, a zintenzivňuje změnu její osobnosti. Záznam toho všeho je vážně působivý a musím říct, že Spánek se mi líbil rozhodně více než Knihovna.

Obě knihy jsou podivné, zarážející, smutné. Přesto líbivé a u čtenářů oblíbené. Vtáhnou vás a potřebujete znát konec, i když o něj vůbec nejde, i když vůbec nic nevysvětlí. Podněcují k zamyšlení, protože je v nich více, než kolik je na první pohled zapsáno. Prostě M., klasicky. :) Kat Menschik atmosféru úžasně dotvořila ilustracemi, které jsou vážně nádherné, však posuďte sami. :) Možná bych ale doporučila začít s četbou Murakamiho textů z jiného konce.



Haruki Murakami - Podivná knihovna, Spánek

2 komentáře:

  1. Mně se Spánek líbil moc, tedy v kontextu Murakamiho tvorby, kterou obecně zas tolik nemusím. :) Podivná knihovna mi přišla taková nijaká. Od Murakamiho mám osobně nejradši Afterdark a Bezbarvý Cukuru Tazaki, obecně mi ale přijde, že se ve svých knihách dost opakuje. :) Ale ilustrace jsou perfektní. :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky z něj nejsem vyloženě odvařená, ale přečtu si jakoukoli jeho knihu celkem ráda, když to je jednou za čas. :) Díky za názor! :)

      Vymazat