pondělí 24. července 2017

Knižní tipy

Ve zkratce moje pocity z některých přečtených knih za poslední měsíc, o nichž se mi nechce z různých důvodů více rozepisovat. Doufám, že vás třeba inspirují. Co hezkého jste v poslední době přečetli vy? :-)


Elena Ferrante - Příběh nového jména

Na druhý díl série Geniální přítelkyně jsem čekala bezmála půl roku. Čekala a nemohla se dočkat. Když čte člověk sérii, jejíž první díl zbožňuje, nepřeje si nic jiného, než aby byly další díly podobně dobré. Popravdě řečeno, v tomto případě jsem v to sice opět doufala, ale přitom jsem si říkala, že to snad ani není možné, aby byla další tak moc skvělá kniha. Pak jsem si ji přečetla. A nemohla jsem uvěřit, protože je asi ještě lepší než díl první. No jo, fakt. Mám pocit, že není zase tolik autorů, do kterých se může člověk zamilovat, do jejich stylu, slov a knih. Ferrante je ale v každém případě jedna z nich. Mohla bych o té knížce psát několik stran, dál a dál, ale vzhledem k tomu, že je to druhý díl, asi se to nehodí. Abych zdůraznila, jak moc se mi líbila a jak moc je nutné, abyste Ferrante četli, stačí, když řeknu, že kdybych si musela vybrat jediného spisovatele, kterého bych do konce života četla, byla by to Ferrante. Bez váhání. Láska. Chápete? Po dočtení bylo tak těžké číst něco jiného. Další díl v říjnu!

Haruki Murakami - Norské dřevo

Abych se uvedla do stavu schopnosti dál něco číst, sáhla jsem nakonec po Norském dřevu. Čtecí krizi to naštěstí zažehnalo. Autorův styl stejný jako v ostatních knihách, příběh také v podobném duchu - japonský muž vzpomínající na své mládí v dobách vysokoškolských studií, na ženy a přátele, které znal a kteří na něho zapůsobili. Vnímala jsem vždycky Norské dřevo jako titul, který Murakamiho proslavil nejvíce, a proto jsem asi taky čekala, že bude zároveň nejlepší. Kniha se mi líbila, ovšem nakonec mi to připadlo pouze jako milostný příběh plný sebevražd a psychických nemocí. Sice je to stále stejně silný a melancholický příběh, to rozhodně nezpochybňuju, ale například do knihy Na jih od hranic, na západ od slunce tomu pro mě něco chybělo. Asi ještě trošku toho magična, ale zároveň přirozenosti, která je v jiných Murakamiho příbězích. S Murakamim je to hodně individuální, co se čtenářské obliby týká, a není se čemu divit. Tohle mě prostě okouzlilo o trochu míň, než bych čekala.



Radek Malý - Franz Kafka. Člověk své i naší doby

Tahle útlá knížka z nakladatelství Práh krátce a jednoduše představuje Franze Kafku a jeho život. Znalým kafkologům asi mnoho nového nesdělí, ale pro člověka, který se o Kafkovi teprve touží něco dozvědět, je to rozhodně ta pravá publikace. Ilustrovala ji Renáta Fučíková, známá a velmi nadaná česká autorka a ilustrátorka, která se věnuje především knihám pro děti. Bez jejích obrázků by byl titul poloviční, skvěle se jí v černobílých tónech podařilo dodržet atmosféru Kafkových knih a vtipně zachytit některé okamžiky z jeho života. Autor textu Radek Malý se profesně zabývá právě německou a českou literaturou a v knize lehce a výstižně vykresluje Kafkovy těžkosti i touhy. Je to jednoduše po všech stránkách krásný kousek do každé knihovny a já z něj mám velkou radost. :-)


Ian McEwan - Betonová zahrada

Kniha z roku 1978, vedle Pokání zřejmě autorova nejslavnější. A rozhodně dost šokující - věřím, že ne každý dokáže sdělení knihy vnímat a snášet pozitivně. Stejně jako ve svých dalších knihách zde autor velmi zdařile šokujícím a surovým stylem upozorňuje na lidskou nemorálnost, zvrácenost, na všechny možné temné stránky lidské povahy a sociálního fungování. Příběh vyvolává znepokojení a znechucení, pří čtení mi bylo opravdu fyzicky špatně a psychicky úzko. Není v tom ani troška patosu, jen přímé a suché konstatování, všechno se to odehrává a plyne ke konci, jako by vlastně ani o nic vážného nešlo. Rodina, mrtví rodiče, čtyři osamělé, předčasně vyspělé děti a jejich reakce na neštěstí a na život. Zfilmované bych to tedy vidět vážně nechtěla.

úterý 11. července 2017

O úspěchu příběhu českého kosmonauta v Americe

Je to asi tak dva měsíce zpátky, co jsem poprvé zaregistrovala odněkud vynořivší se humbuk kolem knihy Kosmonaut z Čech a jejího autora Jaroslava Kalfaře. Nikdy předtím jsem o této dvojce neslyšela, nutno ovšem zdůraznit, že ve světě už si dávno kniha stihla vydobýt vcelku slušný úspěch. O co tedy jde?


Jaroslav Kalfař je český rodák, který se ve svých patnácti letech odstěhoval do USA. Nyní je mu osmadvacet. To zajímavé je, že v anglickém jazyce napsal román o Čechách, české historii, současnosti i budoucnosti, o venkově i velkoměstě, o povaze českého člověka. Napsal knihu tak trochu v žánru science fiction, i když né zas tak moc, jak by se na první pohled mohlo zdát. A tato kniha, Kosmonaut z Čech, v USA zaznamenala velký úspěch u čtenářů. V současnosti vychází v 11 dalších zemích. Do češtiny si ji autor po tolika letech netroufl přeložit sám a tak překlad pořídila Veronika Volhejnová - její práci nemůžu než vychválit. Ve výsledku bych vůbec neřekla, že nebyla napsána rovnou v češtině.

Takže vznikl román americko-českého původu, který se nejvíce vztahuje k Česku a který vzbudil velký rozruch po celém světě. To jsem si prostě musela přečíst, no ne? Šla jsem do toho, i když mě žánr sci-fi vlastně vůbec neláká. Pokud řešíte někdo stejný problém a rozhodujete se, jestli si kvůli tomu knihu přečíst, určitě dál neváhejte. Cesta do vesmíru je tu vlastně jenom velkou metaforou. Přesto je ale sci-fi prvků dost, aby zabavily i zarputilého čtenáře tohoto žánru. Takže je vlastně pro všechny bez rozdílu pohlaví a (vzhledem například k zajímavému zobrazení historie) i věku. :-)

Teď už tedy k samotnému příběhu. I když je neustále připodobňován ke všemu možnému od Marťana ke Knize zvláštních nových věcí (a ano, určitě se tam některé společné motivy a momenty najdou), přijde mi hrozně originální. To je také samozřejmě dáno tím, že se odehrává v Čechách. Dále k tomu připočtěme zajímavé propojení s národní historií (které se velmi osobně a intenzivně dotýká i našeho hlavního hrdiny), tak trochu parodický tón, hloubavé pasáže a také mnoho úsměvných i vtipných momentů. Přesto je příběh čtivý, napínavý a překvapivý. Českého čtenáře potěší národní reálie, zalíbení hlavního hrdiny v tatrankách, zobrazení Prahy i českého venkova (i s poctivou zabíjačkou). Jak tyhle věci a celé zasazení do České republiky mohl vnímat americký čtenář, když je na západě kniha úspěšná, to si vážně nedokážu představit a docela by mě to zajímalo.

Jak se dozvídáme ze vzpomínek, hlavní hrdina Jakub Procházka je "dítě revoluce". Jeho otec byl příslušník STB, vyslýchal a mučil lidi. Když přišel devětaosmdesátý rok, byl ze situace vyděšený. Brzy ale oba Jakubovi rodiče zemřeli při nehodě a on vyrůstal na venkově u svých prarodičů. Měla ale na něj povaha, názory a činy jeho předků nějaký dopad? Ovlivňuje to nějak jeho život? Jakub se stal významným astrofyzikem. Jednoho dne se objeví nedaleko Venuše oblak prachu, který způsobuje, že noci na zemi jsou zalité fialovým světlem, (což bych opravdu chtěla vidět na vlastní oči).

"Přibližně před rokem a půl vstoupila do Mléčné dráhy dříve neznámá komenta z galaxie Canis Major a naši sluneční soustavu zasáhla písečná bouře intergalaktického kosmického prachu. Mezi Venuší a Zemí se vytvořil oblak (objevitelé z Nového Dillí tento dosud nepozorovaný jev nazvali Chopra) a zalil pozemské noci fialovým zodiakálním světlem."

Česká vláda se rozhodla, že naše země bude ta, která oblak poprvé prozkoumá a za tím účelem osloví právě Jakuba. Ten se rozhodne opustit kvůli úkolu svůj pozemský život, okamžitě se stává slavným a na začátku vyprávění odlétá v kosmické lodi Jan Hus 1 přímo z Petřína na dalekou a dlouhou cestu. Má sebou Nutellu a Tatranky, zažívá odloučení, stesk, touhu po blízkosti, získává nové přátele. Potkají ho více či méně uvěřitelné věci a ten konec.. Mě vlastně potěšil.

Při čtení se mi pořád zdálo, že mi v tom něco chybí nebo naopak přebývá. Výraznější hrdina, reálnější detaily, uvěřitelnější momenty. Ale s odstupem času, když se mi to v hlavě složilo dohromady, mi to tam všechno tak nějak sedí. Není to u mě na jedničku s hvězdičkou, ale rozhodně je to zajímavé, neotřelé a poučné. Především musím vyzdvihnout zobrazení revoluční doby, zamyšlení se nad tím, jaký dopad může mít na současného jedince. Ale je tam toho spousta, každý si určitě v knize může najít to svoje. Kosmonaut z Čech se vám může líbit nebo ne, ale tak i tak ve vás zanechá něco cenného. Koukněte na krátké představení knihy autorem, třeba se vám zalíbí! :)